Historie Judoklubu z.s. v Pardubicích

70 let judo v Pardubicích  1952 - 2022

1952

Koncem roku 1952 se sešlo pár nadšenců v čele s panem RNDr. Rudolfem Kotvou a profesorem Vladimírem Lorencem ve sportovním klubu Studánka, tehdy to byl policejní klub, který potřeboval pro výcvik policistů, právě to co tito nadšenci nabízeli a to sebeobranu osob beze zbraně. Tehdejší poválečný Sbor Národní Bezpečnosti proto všemožně podporoval vznik tohoto klubu. Tehdy se sebeobranné techniky ještě vyvíjely z mnoha orientálních sportů a říkalo se jim jiu-jitsu.

Díky své atraktivitě a potřeby pro SNB byl klub Studánka velice dobře materiálně zajištěn. Vychoval spoustu dalších nadšenců, kteří zakládali oddíly jiu-jitsu po celé republice. Tak vznikl například oddíl Spartak ZVÚ Hradec Králové, dnešní Sokol a podobně.

V pozdějších letech se již začalo jiu-jitsu přiklánět ke sportovnímu pojetí s pevnými pravidly a dostalo název judo, to znamená v překladu z japonštiny „jemná cesta“. Náplň této, původně sebeobranné techniky, již byla zcela pozměněna ve sport a kvalitativně posunuta značně výše než bylo jiu-jitsu. Snad z důvodů, o mnoho složitější výuky chvatů juda, která kladla velké nároky na žáky, se pomalu začal projevovat v SNB (sbor národní bezpečnosti) nezájem velitelů a oddíl Studánka se dostal mimo zájem velení SNB.

1958

Proto se zdravý kádr oddílu začal zajímat o organizaci, která by je zastřešila. V tehdejší době největší a nejbohatší státní podnik Explosia Pardubice podal judistům pomocnou ruku a oddíl se stal součástí TJ Jiskra Pardubice, který vytvářel sportovní zázemí pro zaměstnance podniku. Podle přísloví „jaký pán, takový krám“ se oddíl judo stal velice dobře hmotně zajištěným oddílem a podle toho také vypadala činnost. Již tehdy, to je v roce 1958 měl oddíl početně nejvyšší stavy a ty se dlouhá léta pohybovaly kolem 150 - 200 členů. V republikových soutěžích se umisťoval na předních místech.

Díky oddílovému předsedovi panu Janu Čiberovi, který se staral o oddíl od doby, kdy přešel pod n.p. Explosia si oddíl vytvořil takovou materiální základnu, že z této základny oddíl žil po dlouhá léta. Po politických změnách, kdy n.p. Explosia byl sloučen ještě s dalšími chemickými subjekty a byl přejmenován na n.p. Synthesia Pardubice, byla celá TJ Synthesia zastřešena organizací ČSTV. V této době byly dotace pro sport státní záležitostí a proto i oddíl judo dále vzkvétal. V tehdejších akcích „Z“ byla postavena brigádami judistů nová „hala“ na tehdejší dobu moderní a rozměrná a byla vybavena po celé ploše žíněnkami.

1970

V roce 1970 byla „hala“ vybavena díky aktivitě předsedy Jana Čibery, novými žíněnkami známými pod názvem tatami. Toto kvalitní tatami slouží judistům dlouhá léta.

1990

Po listopadové „Sametové revoluci“ v roce 1989 byla svolána narychlo členská schůze oddílu, na které oddíl opustilo dosavadní vedení oddílu v čele s předsedou Janem Čiberou, hlavním trenérem Jaroslavem Králem, Pavlem Vojtou, Janem Dvořákem a Hubertem Krejčím. Po odstoupení dosavadního vedení, nastoupilo nové vedení ve složení Svoboda Vladimír, Zdeněk Žítek, Svoboda Vladimír mladší, Svoboda René, Monika Bernkrautová a hradecká trenérka Petra Vítová.

Vzniká oddíl aikido.

V době po stabilizaci,  pracuje vedení  oddílu judo ve trojici, skládající se z předsedy Vladimíra Svobody, jednatele a ekonoma Jiřího Tucauera a v neposlední řadě z metodika a hlavního trenéra oddílu ing. Davida Kulhavého. Oddíl aikido, byl veden Zbyňkem Machem a Leošem Matouškem.

2001

V roce 2001 se oddíl judo TJ Synthesia osamostatnil a vznikl nový subjekt s názvem Judoklub Pardubice. 

Začalo se více jezdit po soutěžích, nebo na zkušenou do sousedních oddílů. Výsledky se s přibývajícími zkušenostmi začaly dostavovat v podobě dobrých umístění naši mládeže a vzrůstající popularitou, která se projevila nárůstem členské základny mládeže.

2004

Nakonec se jako relativně nejrozumnější řešení ukázala rekonstrukce stávajícího objektu. Dědictví této doby spočívalo v tom, že objekt „Ohrazenice“ nebyl nikde zakreslen a vlastně neexistoval.

Nastaly doby velkých jednání s magistrátem města Pardubice a jednatele Jiřího Tucauera a předsedy Vladimíra Svobody. Našla se cesta, která se jevila jako schůdná, ale velmi dlouhá. Získat podporu a hlavně peníze od různých složek jak města, tak i státu bylo nepředstavitelně složité, ale díky panu Zdeněkovi Čihákovi (předseda KV ČSTV) a vedoucímu referentu oddělení sportu magistrátu Pardubice Mgr. Kazimír Svoboda, se řešení našlo a oddíl Judoklubu tak mohl dál pokračovat ve své činnosti.

2006

2007

Členská základna je v tuto dobu dostatečná a plány předsednictva jsou velice optimistické. Tento optimismus je odůvodněný, zvláště pak, když oddíl přípravky má rok co rok 35 - 40 nováčků. Je sice pravdou, že asi 25% nováčků výcvik nedokončí, protože byli zlákáni různými filmovými pohádkami o bojových uměních a najednou zjistili, že skutečnost je naprosto jiná. Zbývající borci pak propadnou judu a stává se pro ně životním stylem. Velmi rychle zjistí, že za chvaty, které se používají k boji se skrývá filozofie, která mění názor na život a to v kladném smyslu. Poznávají, že být bojovníkem - judistou je velmi tvrdá řehole, která přináší mimo jiné i vnitřní klid, uspokojení a víru v sebe sama. Poznají, že krása juda je v tom, že na tatami stojí proti soupeři sami, že případnou chybu za ně nenapraví žádný další hráč v poli. Musí bojovat sám za sebe a někdy i se sebou, aby získal vítězství. Pokud prohraje, pak musí mít mnoho morálních sil, aby měl odvahu a pokoru uznat soupeřovo vítězství, bez výmluv na cokoliv a ještě mu potřást rukou k vítězství. Přístup trenérů k mládeži začal už v tomto roce nést ovoce.

Na závodech pro mládež se začalo objevovat čím dál tím více závodníků. Na krajské soutěže, na které jezdilo sotva 10 žáků, se najednou objevil kolektiv 25 žáčků, kteří měli chuť bojovat a přiváželi už i do této doby vzácné medaile.

Začalo se z výcvikem nejmladších dětí ve věku 3 – 5 let. Tuto velmi zodpovědnou práci si vzali za své trenérky Monika Bábovková a Míša Shánělová, obě zkušené maminy od dětí. Tento aspekt byl velmi důležitý. Tady už nejde o trénink, ale o výchovu k judu a na to v tomto věku sice jsou školy, ale nám se osvědčil přístup srdcem maminek. Zpočátku chodilo jen 5 –6 mrňousů, ale po čase vyrostl kolektiv 15 maminek s dětmi.

Velký přínos v práci s mládeží byl návrat zkušených trenérů Martina Licka a Dušana Borna, Míši Shánělové a Moniky Bábovkové. Ti si vzali na starost o něco starší děti a práce se jim velmi dařila.

1. 5. 2007

Toto je velmi důležité datum ve vývoji našeho Judoklubu. K tomuto datu totiž Magistrát města Pardubice zakázal činnost oddílu v Ohrazenici. Důvody byly uváděny v různých rovinách. Fakt ovšem zůstal ten, že ohrazenický areál dostal do užívání fotbalový klub a budova našeho sportu byla vlastně ilegální a opravdu hrozila spadnutím. Došlo k jednání na Magistrátu Pardubic, které nebylo příjemné pro lídry Judoklubu, ale přineslo výsledek, který nikdo neočekával. Judoklubu byla nabídnuta hala v areálu stavebního podniku naproti Kávovinám. Při této nabídce lídři Judoklubu byli dost pesimističtí. Takových nabídek už bylo mnoho, ale žádná pro tak velký oddíl nebyla vyhovující.

Nicméně se vydali prozkoumat nabízené prostor. Při vstupu do nabízených prostor oba jednající byli doslova šokováni a to příjemně. Prostor, který byl nabídnut byl zhruba 2x větší než Judoklub měl doposud, a se vším zázemím. Bylo by pouze třeba drobných úprav, aby se dal tento prostot používat pro judo.

Opět začala jednání, protože všichni si uvědomovali, že takto velký prostor nebude zadarmo a je třeba zajistit finance na nájem a úhradu energií. Byli osloveni lidé na magistrátu města a i předseda KV ČSTV Vlastimil Čihák a byli požádáni o pomoc.

2008

V tomto roce bylo prioritou uvést nové prostory do stavu, který by zajistil důstojné provozování našeho sportu. Byl ve znamení získávání peněz na různé úpravy šaten, dojo a podobně. Začalo fungovat velmi silné družstvo žáků, kteří vozili značné množství medailí. Byla započata práce s družstvem „batolat“, kterou si vzala na starost Monika Bábovková s Míšou Schánělovou. Jednalo se o cvičení s malými dětmi od 3 do 5 let.

2009

Do našeho Judoklubu Pardubice o.s. vstoupil oddíl Thajského boxu s názvem „Pratoriáni“ tento oddíl měl stejný statut, jako oddíl aikida. Vede ho František Smetánka se svou sestrou Lenkou.

2010

Po značných jednáních na všech úrovních, byly získány peníze z krajského předsednictva ČSTV, na zcela nové tatami, které bylo po 35 letech vyměněno za nevyhovující ještě z doby předsedy pana Jana Čibery. Bylo pokračováno v úpravách cvičebních prostor, přibyly cvičební pomůcky a oddíl se rozmnožil na 360 členů.

Osazení oddílů trenéry se změnilo minimálně. Nastoupili zcela noví trenéři Fanda Smetánka, který trénuje náš nový oddíl mui- thaj a judista Jan Vokujič. Batolata s Monikou nyní vede Lenka.

2011

V tomto roce probíhali tréninky tří sportovních odvětví v naší tělocvičně. Bylo to JUDO, AIKIDO a MUI-THAI. Nastoupil nový trenér judo, Pavel Antoch k oddílu přípravky judo. Bohužel nás opustil po tragické smrti i trenér František Smetánka.

2013

Oddílu MUAI-THAI odchází od Judoklubu a osamostatňuje se, členská základna Judoklubu se sice snížila , ale změna se projevila v nárůstu výkonnosti a kvalitě trénování. Naši mladší žáci byli v regionálním přeboru na druhém místě a starší žáci byli na třetím.

2014

V tomto roce se ke kádru trenérů připojili i dva noví trenéři. Jiří Florian, který přišel z Prachatic a Jan Ubrý, který se po nějaké delší době opět vrátil do Judoklubu. Oddíl žáků byl rozdělen na pokročilé a mladší a proveden i nový výběr.

2015

Ve školním roce 2014-2015 byl založen oddíl benjamínků, kde cvičili děti od tří do šesti let. Jednalo se o cvičení pouze s náplní pohybovou, nikoliv judo. Cvičení se věnovali naše trenérky Monika Bábovková a Lenka Kršíková. Řady benjamínků značně narůstali. Cvičících dětí bylo cca 40 i více přesto, že se cvičilo v pátek od půl páté.

Začalo se intenzivně jezdit na soutěže. Za rok jsme obsadili 39 soutěží po celé republice. Dařilo se i finančně a proto jsme mohli vydat na soutěže 91 337 Kč. Zkušenosti ze soutěží se okamžitě promítly do výkonnosti našich borců.

Bylo možné uspořádat i příměstský tábor, na kterém bylo 38 dětí a závěrečné hodnocení tábora proběhlo v Ohrazenicích v prostorách HZS. Byli pozváni i rodiče všech zúčastněných dětí na posezení s čuníčkem (ugrilovaným) u ohně.

O prázdninách si udělali na školení trenérů zkoušky trenérů II. třídy Jiří Florian a Jan Ubrý.

V tomto roce jsme museli podle zákona požádat o změnu názvu oddílu z občanského sdružení (o.s.) na zapsaný spolek (z.s.).